Konfucius

"Konfucialismus je filozofická škola staré Číny. Měl a má stále velký vliv nejen v Číně. Tuto školu založil v 6. století př. n. l. Kchung -fu-c´, jehož jméno překládali jezuitští misionáři jako Konfucius. Narodil se roku 551 př. n. l. v Qufu, kde byl později vystavěn na jeho počest nádherný chrám. V dějinách Číny nebyl nikdy žádný člověk tak uznáván a ctěn jako Konfucius. Základem učení je pět Kanonických knih (Kniha proměn, Kniha písní, Kniha původů, Anály jar a podzimů). Cílem bylo hledání harmonie a míru v mezilidských vztazích. Konfucianismus vyžadoval přísnou kázeň k sobě a laskavosti k druhým. Zdůrazňuje společenskou zodpovědnost. Hlavním kultem je uctívání předků. Společenský život má podobu obřadu, neboť vše je důležité. Svůj význam má i oblékání, neboť barvy šatů a motivy látek mají posvátný charakter." (Kniha o náboženstvích, Albatros, 1991)

Žena obouvá svému muži bačkory

"Vodit manželku do společnosti je jako nosit přesnídávku do hostince." (japonské přísloví)
V obchodním světě mají ženy podřadné postavení, v politice se některé už prosadily. Jejich postavení je stále tradiční.
Po svatbě se věnují rodině a výchově dětí, do práce se vracejí až po odchodu dětí z domova. Rodinu živí muž, jeho postavení je navenek takřka neotřesitelné. Je stále ještě velmi běžné (a pro evropského návštěvníka těžko stravitelné), že manželka svému muži nazouvá i bačkory, naopak on v domácnosti takřka nepomáhá, jeho role je vydělávat peníze a živit rodinu.
Ke všem ostatním ženám jsou však Japonci velmi galantní.

Nejdéle vládnoucí panovnický rod

Japonsko je ostrovní stát v Tichém oceánu, který je tvořen čtyřmi velkými (Honšů, Hokkaido, Kjúšú a Šikoku) a řadou menších ostrovů. Země je parlamentní monarchií a japonský císařský rod je v celosvětovém měřítku nejstarší vládnoucí dynastií. Od roku 1989 vládne císař Akihito, který studoval jako první následník japonského trůnu na univerzitě v Tokiu ekonomii a politiku.
Země byla podle historicky doložených pramenů sjednocena už v 6. století. Ojedinělým faktem je to, že Japonsko nebylo nikdy zvenčí dobyto, samo vyvíjelo významné podmaňovací úsilí vůči okolním zemím. Do poloviny 19. století bylo dosti izolované, pak následovaly reformy Meidži, které pomohly dohnat západní technický pokrok. Po vítězné válce s Čínou 1894-5 získalo Japonsko Taiwan, po válce s Ruskem mj. polovinu Sachalinu, od 30. let podnikalo výboje na Dálném východě... Vše se změnilo porážkou ve 2. sv. válce (svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americkou armádou), kdy o všechno přišlo, navíc ještě ztratilo Kurilské ostrovy ve prospěch tehdejšího SSSR.
Od 60. let je Japonsko přední průmyslová velmoc. Japonci tvoří 99,4 % obyvatel, věřící se hlásí k šintoismu (téměř 40 %), k buddhismu (38 %), křesťanství (3,8 %).

Úcta ke stáří

Je charakteristickým rysem japonské povahy. Z hlediska etikety to znamená, že společensky nejvýznamnější osobou je většinou v rodině ten nejstarší. Slovně napadnout starého člověka se považuje za velký společenský prohřešek.
Mnoho mladých lidí při sjednávání sňatku stále ještě přenechává iniciativu rodičům (sňatků domluvených rodiči je dnes asi kolem 30 =).
Japonsko je zemí s vysokým počtem starých lidí, ze 127 mil. obyvatel je přes 20 mil. starších 65 let. Počet těch, jimž je více než 100 let, dosáhl 10 000 (Lexikon zemí 2000). Nováčci stoletého klubu obdrží stříbrný pohár, dokument podepsaný premiérem a až milion japonských jenů (asi 228 tis. Kč). Takové dary jsou ovšem předávány i "mladším", tj. těm, kteří dosáhli 77 let, jako výraz úcty ke stáří.
Muži se v průměru dožívají 77 let a ženy 83 let.

Přezouvání a tatami

Japonská domácnost se liší od evropské nejen svou miniaturností (závislou samozřejmě na výši mužova výdělku), podlahou přikrytou rohožemi tatami, na které se nesmí vstoupit ani v pantoflích, ale především posuvnými širokými dveřmi a okny z dřevěných mřížek vylepených matným papírem. Těmito dveřmi se dají propojit celé pokoje a vytvoří se tak alespoň iluze většího prostoru. Příbytky jsou stavěné pro jednu generaci. Japonsko je zemí zvýšené seismické činnosti, a tak se i při stavbě domů a veřejných budov musí počítat se zemětřesením.

Sedí se na zemi

V domácnostech se běžně sedí na polštářích na zemi, nohy složeny pod sebe. Většina cizinců tak nevydrží sedět dlouho, japonští hostitelé pak tolerují i natažené nohy a opření o zeď.
Postele v našem slova smyslu jsou zatím hlavně v hotelech (nebo nevěstincích), v japonských domácnostech se většinou spí na rohožích tatami nebo na obyčejných matracích.

Lázně

Místo koupele se Japonci hojně polévají vodou, tradičním místem očisty jsou však lázně (sentó). Jen v Tokiu je jich více než dva tisíce a mají otevřeno od odpoledne do 23 hodin večer. V poslední době jim poněkud konkurují luxusní sauny. Zásadně však do bazénu smíte vejít až po důkladném omytí celého těla, nedodržení tohoto pravidla je závažným společenským prohřeškem. K zajímavostem nesporně patří teplota vody, která je v lázních až 40 stupňů.

Vzdělávání s televizí

Fenoménem většiny domácností je televize, která vysílá až 20 hodin denně 5 až 8 programů. Japonskou specialitou je výchovný vzdělávací program, zaměřený nejen na školní mládež, ale i na dospělé. Koresponduje s japonskou snahou neustále něco nového poznávat a studovat. K tajemstvím japonské houževnatosti patří schopnost přijmout a osvojit si nejnovější technologie a postupy v jakémkoliv oboru.

V davu

Tvář Japonce na veřejnosti je daleko méně přívětivá než v soukromí. V davu nemá Japonec žádné ohledy, ve frontě lidí čekajících na metro bez skrupulí rozhrnuje dav kolem sebe lokty. Jakmile však zahlédne známou tvář, jeho obličej se rozzáří a dotyčnému uvolňuje ochotně přístup a chová se galantně.

Kabuki

Tradiční japonské divadlo, které vzniklo v 17. století. Tehdy vyšlo nařízení, že všechny role musejí hrát muži. Důvodem prý bylo to, že herečky bývaly známými prostitutkami. Nařízení se dodržuje dodnes, stejně jako nezměněná podoba textu, který je dnešním Japoncům nesrozumitelný. Místo programu se prodávají novodobé překlady a některá divadla půjčují sluchátka se simultánním překladem do japonštiny nebo angličtiny. Do divadla se chodí kvůli výkonu herců a kvalitě provedení, zápletka bývá notoricky známá. Představení je většinou velmi dlouhé, ovšem lze z něj kdykoliv odejít nebo si alespoň popovídat se sousedem...

Evropský úhel pohledu

Když přijede Evropan do Japonska, bude mu připadat všechno naopak. Knihy se čtou odzadu, barva smutku je bílá, klíče zamykají dveře opačným směrem, okna se neotvírají dovnitř, ale zasouvají do sebe, snídaně začíná polévkou, automobily jezdí vlevo (ostatně podobně jako ve většině asijských zemí). Taxíky mají automatické zadní dveře ovládané páčkou z řidičova sedadla. Projeví se to tak, ž pokud si zastavíte taxík a hrnete se k němu, dostanete vzápětí mohutný úder do čela či hrudi dveřmi, úslužně otevřenými.
Tyto odlišnosti vyvažuje několik typicky japonských specialit, které cizincům život naopak usnadňují: proslulá japonská zdvořilost a pohostinnost vůči hostům, poměrná velká bezpečnost na japonských ulicích ve dne, ale i v noci, výborné a hutné japonské polévky a horké lázně.

Spropitné není obvyklé

K obědu si můžeme zajít do japonské restaurace. Pokud zvolíme tradiční variantu, nejenže se musíme na určeném místě zout, ale pak usedneme k nízkým stolečkům pěkně po japonsku: ženy klečí způsobně na patách, muži uvolněně se zkříženýma nohama. Na uvítanou je ihned servírovaná studená voda nebo teplý zelený čaj společně s mokrou žínkou "ošibori" určenou k otření rukou a obličeje. Předkrmy servírované v malých mističkách se nepřidávají, rýži si přidat můžeme, ale je neslušné nechat v míse zbytek. Nejčastěji se jí hůlkami, v některých restauracích jsou vybaveni i příbory. Pokud sedíme ve větší společnosti, doléváme nápoje svému sousedovi, ne sobě. Placení se odbývá u kasy při odchodu, nikdy ne u stolu. Spropitné není obvyklé. Ve výjimečných případech (po 23. hodině) se dává taxikáři, pak činí 20 % z ceny jízdného.

Doprava

Jezdí se vlevo. Za použití dálnic se platí podle počtu ujetých kilometrů. Ve větších městech jsou časté dopravní zácpy, proto je mnohdy výhodnější použít metro. Jeho zvláštností jsou tabule s křídou umístěné vedle turniketů. Pravá strana je určena pro vzkazy, které si píší cestující, levá strana slouží k oznámení ztráty či nálezů. Japonskou chloubou je vlaková doprava, zvláště superexpresy šinkansen.