Kam v Japonsku

Japonsko lze bez přehánění nazvat jednou z nejvlivnějších zemí současného turismu. Jde o zemi, jež se nesmazatelně zapsala do kulturního povědomí milovníků dálek ze všech kontinentů. V jejich očích přitom představuje jak nevyčerpatelnou studnici fascinujících zážitků spojených s jeho barvitou historií, ale zároveň i možnost, jak se z první ruky seznámit s esencí moderního světa jednadvacátého století. Možná i to je jeden z důvodů, proč se Japonsko nikdy nestalo zemí, která by pod náporem zpohodlnělých výletníků musela bojovat o udržení vlastní specifičnosti. Zdejší život se nikdy neodehrával ve vleku snaživého plnění přání majetných návštěvníků ze zahraničí, ale zároveň se tato země ani její obyvatelé cizincům nikdy neuzavírala. Kdo proto dnes do Japonska přijede vyzbrojen otevřenou myslí a s alespoň minimální porcí respektu k odlišnostem, nemůže odsud odjet nespokojen nebo ve zlém.

Tokio

Hlavní město Japonska je velkoměsto v pravém slova smyslu. Žije v něm více než 12 miliónů obyvatel, i s předměstími však okolo 40 miliónů a je tak největším hlavním městem na světě. Hlavním městem Japonska je ale Tokio teprve od roku 1868. V tomto roce také získalo svůj současný název Tokio („Východní hlavní město“), do té doby se město jmenovalo Edo. Město leží na březích řeky Sumida u Tokijského záliv ve Středním Honšú a v minulosti jej postihlo několik katastrof. V roce 1923 bylo Tokio takřka úplně zničeno během zemětřesení, velké škody utrpělo také během bombardování za 2. světové války. Současné město je rozděleno na tři části: sever a západ Tokia a centrální Tokio.

Těžko budete hledat jiné místo, které by vám v Tokiu představilo japonskou architekturu lépe, než je čtvrť Asakusa. Nachází se na severu města v oblasti Taito, která je snadno přístupná linkou metra Ginza a Asakusa line. Asakusa nabízí mnoho chrámů, jimž vévodí buddhistický Senso-ji obklopen lampiony a doutnajícími vonnými tyčinkami navozující jedinečnou atmosféru. Pokud by vám snad vyhládlo, v Asakuse je spoustu místní bister a stánků s jídlem. Pokračovat můžete dál přes řeku k nové vyhlídce Toyko Skytree.

K japonské kultuře neodmyslitelně patří počítačové hry a spousta elektroniky. Pokud si nedokážete představit všechno, co tato skromná věta obnáší, zamiřte do čtvrti Akihabara, třeba při cestě z Asakusy. Spoustu heren, obchodů s elektronikou a mladých cudných Japonek v culíčkách a šatičkách budou utvářet váš nový pohled večerní Tokyo.

Viděli jste film Rychle a zběsile Tokijská jízda? Pak si jistě vybavíte scénu, kdy auta driftují mezi davem lidí na jedné z nejrušnějších křižovatek světa. Nejrušnější ne kvůli automobilům, ale chodcům. Doporučuji zajít do místního Starbucksu a vychutnat si cvrkot na zeleného panáčka s dostatečným výhledem u okna a kávou v ruce.

Projít se jednou z nejdražších ulic světa můžete naštěstí i bez toho, aniž byste si museli cokoliv kupovat. Dlouhý bulvár plný luxusu Omotesando si zamilují obě pohlaví, neboť kromě obchodů značek typu Prada, Louis Vuitton, Gucci a Dior se často ulicí prohánějí i poslední modely luxusních vozů. Pokud se na 5 minut zastavíte, určitě kolem vás projede minimálně několik aut továrních značek Ferrari, Porsche, Alpine či AMG.

I přesto, že je Tokio nejlidnatějším městem na světe, v něm naleznete spoustu zeleně. Mezi nejznámější parky se řadí Ueno, Rikugien a Císařské zahrady. Zejména pak park Ueno každý rok v březnu a dubnu nabízí neopakovatelný zážitek v podobě romantické procházky pod květy japonských sakur. Sakurou se nazývá rozkvetlá třešeň s typicky růžovými květy.

Město Kjóto, které má více než 1,5 milionu obyvatel, se nachází v Západním Honšú a je ze tří stran obklopeno horami. Bylo založeno v roce 794 a dlouhá léta neslo pozici hlavního města Japonska, císařský dvůr byl do Tokia přenesen až v roce 1868. K povinné návštěvě by proto měl patřit Císařský palác (Kjóto Gošo), který stojí v Císařském parku (Kjóto Gjoen) v srdci města. Významnou památkou je dále hrad Nidžó, který nechal postavit vojenský vůdce, šógun Iejasu Tokugawa. V roce 1868 ho však zabral císař Meidži a právě na tomto hradě podepsal edikt rušící šogunát. Jedno z nejoblíbenějších míst v Kjótu představuje Filozofova stezka, která vede podél vodního kanálu spojujícího dva velké chrámy – Nanzendži a Ginkakudži. Úchvatným místem je Zlatý pavilon (Kinkakudži), jehož zlatá střecha se třpytí ve vodě jezera, na kterém je postaven. Za zábavou se vyráží do čtvrti Gion, která je zároveň nejznámější čtvrtí gejš. Střed nákupní oblasti Kjóta pak tvoří křižovatka ulic Šidžó a Kawaramači, na které se nachází oblíbené obchodní domy Hankju a Takašimaja. Dopravu ve Kjótu zajišťuje metro, vlaky a autobusy.

Hora Fudži (neboli Fudžisan), která se nachází v oblasti Střední Honšú, je nejvyšší horou v Japonsku (dosahuje výšky 3 776 metrů) a je symbolem této země. Sopka, která od počátku 18. století dřímá, je považována za posvátnou. Na úpatí hory se nachází oblíbená oblast Pěti jezer. Jezera nabízejí mnoho radovánek: tradiční koupání, rybaření či vodní sporty, přičemž k rybaření je nejvhodnější jezero Šodži, k vodnímu lyžování a koupání jezero Jamanaka. Jezero Sai zase nabízí nejpanenštější přírodu. Na vrchol hory Fudži pak vede několik stezek, liší se náročností a časem, který vám cesta zabere. Oblast se nachází západně od Tokia, ze kterého sem pravidelně jezdí vlaky.

Skupina asi 260 ostrůvků, která se nachází v prefektuře Mijagi, představuje po Fudži nekrásnější přírodní místo Japonska. Ostrůvky jsou porostlé borovicemi a odtud dostaly svůj název Macušima („Borovicové ostrovy“). Ostrůvky jsou rozesety v Macušimském zálivu a jejich pískovcové skály živly přetvořily v nejrůznější tvary, tak mohou návštěvníci proplouvat pod přírodními oblouky a kolem dalších nevšedních skalnatých útesů. Ve městě Macušima se nachází hezký Pavilon Kanrantei. Do Macušimy lze dojet vlakem z hlavního města prefektury Sendai asi za 40 minut. Lepší je ale vystoupit v Šiogamě, ze které je možné udělat si hodinovou projížďku lodí po Macušimském zálivu.

nacházející se ve stejnojmenném městě, je největší a nejnavštěvovanější hrad v Japonsku. Říká se mu „Bílá volavka“, neboť hlavní věž s nabílenými zdmi připomíná ptáka mávajícího křídly těsně před tím, než vzlétne. Hrad stojí od roku 1333 a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Celý komplex tvoří 83 budov, k prohlídce vybízí především hlavní věž, kterou nechal v roce 1609 postavit Ikeda Terumasa, čímž byla skromná vojenská pevnost přeměna v dnešní podobu velkolepého feudálního sídla. Za hradním areálem se nachází Muzeum literatury města Himedži a na nedalekém kopci zvaném Šošazan se nachází buddhistické vzdělávací středisko a poutní cíl Šošazen Enkjódži. Hrad se nachází v prefektuře Hyogo (Hjógo), 1 kilometr severně od železniční stanice ve městě Himeji.